Rodinný foodblog o vaření
Táta Vaří

Petr Březina

Foodblog Táta vaří je místo setkávání (nejen) pro maminky a tatínky co milují rodinné vaření. Místo pro načerpání inspirace pro lidi v mém věku, kteří nemají moc času, ale milují jednou dvakrát za týden si udělat s partnerem/partnerkou a dětmi skvělé jídlo. Ponořit se do příběhu toho kterého jídla, poznat co je za ním, uvařit ho s rodinou, ochutnat, něco nového se naučit. Vítejte a přeju vám moře inspirace a krásných chvil s rodinou.

Rodinné vaření otevírá dveře k životu plnému krásných emocí, inspirujících setkání a lásky. Jídlo nás spojuje.

Kuchařské začátky

Vaření je moje láska od dětství. Někdy když mi bylo pět, jsem udělal své první palačinky - spíš takové frisbee disky, strašně tlusté a tvrdé. Ale to mi nebránilo pokračovat dál. Rýžový nákyp, žemlovka, taštičky s povidly a strouhankou - vařil jsem jídla co jsem miloval. Dnes bych chtěl poděkovat mým rodičům za trpělivost a za to, že mé tehdejší výtvory jedli :) Nějaké recepty, postupy, to jsem v té době neřešil, vařil jsem tak jak jsem to cítil. Na střední školu jsem váhal mezi konzervatoří a hotelovkou - vyhrála poměrně jasně hotelovka a já strávil pět krásných let v Praze - Podskalské. Vaření mě hodně bavilo, škola mě vysílala na různé kuchařské soutěže, kde se mi poměrně dařilo a končil jsem mezi prvním a třetím místem (první místo na tehdejším Gastrojunior Brno, třetí místo Marianské Lazně, ...).

Po střední jsem ješte nechtěl jít do práce a rozhodl se studovat dál. Šla mi matika, bavila mě ekonomika, vystudoval jsem ekonomii. To mě trochu vzdálilo od kuchařského řemesla a přivedlo blíže do světa bankovnictví, který mě v té době začal fascinovat. Po vysoké jsem ještě jel na rok do Austrálie, naučit se anglicky a cestovat, bydlel jsem půl roku v karavanu na pláži, každé ráno trávil 3 hodiny surfováním, odpoledne a večer pracoval jako číšník v Hilton Sydney, kde jsme dělali bankety a rauty. Poprvé v živote jsem pracoval v mezinárodním prostředí, v mezinárodním týmu. Když jsem si vydělal nějaké peníze, ještě půl roku jsem s batohem cestoval po jihovýchodni Asii.

Rodina

Po cestování jsem nastoupil do velké bankovní skupiny, kde jsem se finančnictví věnoval naplno. Při jedné pracovní cestě do Bruselu, v pátek odpoledne, jsem šel do místní restaurace na pivo a vedle mě seděla dívka. Oslovil jsem jí a zjistil, ze je to Češka. S touhle ženou náhodně oslovenou v Bruselu mám dvě krásné dcery a jsem s ní už patnáct let. V současné době žijeme v Jižních Čechách, máme slepice, králíky, kočky a žijeme vesnický život, chodíme na místní plesy, vaříme ze sezonních a místních surovin, zaváříme, pečeme.

Vaření

Vaření po celou dobu mého bankovního života zůstalo mojí láskou. S rodinou často pořádáme gastronomické výlety - trhy v Lyonu, poulet de Bresse, Burgunsko, oblast Champagne na severu, Cognac, Bordeaux,...

Doma často organizuju večery pro moje kamarády a kolegy, kde vařím vícechodové menu. Nejraději ale vařím pro moji rodinu, pro ženu, moje dcery. Chci, aby ochutnaly všechny suroviny, aby si od malička tříbily chutě. Vidím na nich jejich lásku k gastronomii. Mladší Isabelka miluje vaření a pečení, chce se mnou vařit a chce být kuchařkou (nebo zpěvačkou, baletkou, ...).

Na vaření miluju tu totální svobodu. Nemyslím nějakou divokou improvizaci, ale improvizaci na základě daných postupů. Miluju, že do vaření můžu dát svojí kreativitu a osobnost. Že výsledek je hned vidět. Že vaření vyvolává emoce. S vařením můžu od stolu cestovat po celém světě. Jídla vyvolávají vzpomínky. Nejlepší jídla v životě si přesně pamatuju dodnes : kdy to bylo, s kým, při jaké příležitosti, co to bylo. Vždy jsem si dal práci abych se jídla, která mě inspirovala, sám naučil vařit. Gastronomie je jedna z nejkrásnějších věcí v mém životě. Miluju číst si knížky o vaření, nejen recepty, ale celé příběhy, pozadí a historii regionu, chápat proč se jídla dělají tímhle postupem, příběh za nimi. Mě osobně inspirují řady knížek ¨Culinaria`, inspirují mě kulinářské veletrhy, návštěvy regionů v Čechách i v cizině a vždy se snažím co nejvíc ochutnat a dozvědět.

V Čechách jsou kuchaři pro které mám kuchařsky i lidsky velký respekt a kteří mě inspirují. Roman Paulus svým pozitivním přístupem, typicky českým sarkastickým humorem a láskou ke gastronomii. Honza Punčochář svojí tvrdou prací, nesmlouvavostí, drivem a humorem (a láskou k francouzské gastronomii :), Radek Kašpárek svým obrovským srdcem, svoji inovací, tím že opravdu přesně ví co dělá, pozvedává suroviny na další level. Mám obrovský respekt pro Zdeňka Pohlreicha, který českou gastronomii neuvěřitelně pozdvihl. Ale i další lidé a media - český časopis Culinary art of living je skutečná nedoceněná perla a nekonečný zdroj inspirace.

Můl blog je malý střípek ve vesmíru food blogů a je místo setkávání pro ty, kteří gastronomii milují. Přeji Vám krásné čtení, skvělou inspiraci a moc se těším na vaše ohlasy, náměty a názory.

Petr Březina